PRO PAMPELIŠKU
Text: Eva Stupková
Kdykoli se na jaře rozzáří žluté terče pampeliškových květů, připomenu si vyprávění přítele, který přežil věznění v koncentračním táboře na Hradištku.
Francouzští zajatci vyhledávali na cestě do práce rašící listy pampelišek, které jim svou chutí připomínaly salát. Trhali je a pojídali, aniž dbali na kruté rány, které jim při tom uštědřovali němečtí kápové. Jednomu drobnému chlapci se takový úlovek obvykle nepodařil. Až jednou – bylo to v dubnu 1945, kdy bylo zajatcům přikázáno kopat hluboký protitankový příkop u Třebsína, spatřil nad sebou rozkvétající „pissonlit“, jak Francouzi tuto květinku nazývali. Kývala na něho na okraji příkopu a on se bez váhání pokusil pro ni vyškrábat. Marně na něj volali jeho kamarádi, snad je ani nechtěl slyšet. Určitě neslyšel výstřel dozorce, jenž na něj zamířil…
Padl zpátky na dno příkopu a v tuhnoucích prstech svíral rozkvétající poupátko toho jara, které pro něj – kdyby zůstal naživu – mohlo být předzvěstí svobody.
Citace: Stupková, Eva. Pro pampelišku. Zpravodaj, 2010, jaro, s. 4. Hradištko: Obecní úřad.
Zdroj: http://hradistko.cz/wp-content/uploads/2016/11/Zpravodaj2010jaro.pdf